50 odstínů mne

Včera v 19:01 |  Téma týdne
Sedím v kavárně, popíjím horké kafe a píšu tento článek. Když se rozhlédnu kolem sebe, tak vidím spoustu lidí. Každý, kdo tu se mnou sedí má jinou tvář, postavu, účes a styl. A právě to je na nás krásné. Každý jsme svým způsobem originál! A dnes bych ti ráda představila sebe. Nebudu tu zmiňovat své jméno a ani vám detailně popisovat svou váhu a šířku pasu. Nejenom, že se nemám čím chlubit, ale taky to nikoho nezajímá. Spíš bych ráda poukázala na to, kdo jsem uvnitř.

Mohla bych o sobě říct, že jsem snílek, řečník a začínající tvůrce. Vysnila jsem si, že budu režisérkou. Díky bohu se v dnešní době v oblasti filmu uplatní i ženy. Ovšem dokážeš si teď vybavit celé jméno nějaké režisérky? Hodně lidí odpoví, že ne. Když jsem se rozhodla jít touto cestou ve svém životě, tak mě lidi v mém blízkém okolí přesvědčovali, ať to nedělám. "Režie je mužské povolání a jako ženská se neuplatníš, věř mi." Jo… Vlastně ne! Prostě si za svým cílem půjdu, hotovo! To mi taky připomíná, že jsem docela tvrdohlavá a nic nevzdávám bez boje. Kromě tvrdohlavosti a uměleckého ducha bych o sobě mohla říct, že jsem romantička. Nejspíš naivně věřím v pohádky o šťastném konci plném upřímné lásky. Zmínila jsem tu oslovo "upřímné". Toto slovo mě evidentně vystihuje. Řeknu svůj názor i kdyby byl špatný. Občas si připadám jako mrcha, která neumí zakrýt své emoce.

A o tom to celé jé. Já si tak připadám. Já se cítím být snílek, řečník, začínající tvůrce, tvrdohlavá umělkyně, romantička a upřímná mrcha. Ale lidi v okolí mě můžou vnímat úplně jinak. Někdo mě může vnímat jako sympatickou holku a pro někoho jsem tvrdohlavá kráva. A proč se každý vnímáme jinak? Protože každý má svých 50 odstínů sebe a každý je jiný. A dle mého názoru je to tak dobře. Buď unikátní, vyčnívej a žij.
 

Brouci a jiná havěť

10. října 2018 v 19:49 |  Téma týdne
Existují pavouci, komáři, housenky, kobylky a další hmyz, ze kterého můžeme mít strach. Většinou je to právě kvůli jejich vzhledu nebo v mém případě kvůli počtu nohou. Nic, co má víc jak 4 nohy pro mě není a nebude kamarád! Například stonožka je pro mě noční můra. Upřímně jsem ráda, že bydlím ve městě a nemusím řešit každodenní zabíjení pavouků na toaletě. Ovšem dnes se nechci věnovat broukům, ale trochu jiné havěti.

Dnes chci psát o havěti, kterou dnešní době všichni známe. Je to televize. Ano, opět jsem si přizpůsobila téma! Nevím jak ty, ale já televizi vůbec nesleduji. Proč? Protože je v ní víc odpadu než naučných věcí. Ve zprávách se dozvím o několika vraždách, bouračkách a tragédiích. Když hledám pořad, u kterého bych mohla vypnout mysl, tak skončím u Prostřena, které vlastně vůbec není o kvalitě vaření. Dobrá tedy, zkusím nějaký seriál. Ulice? Ordinace v růžové zahradě? Ne, děkuji. Co tu máme dál? Aha, kriminálka… A do toho všeho otravné reklamy.

Ale jaký je pro mě největší problém? Televize si určuje podle sledovanosti svůj program. A co lidé hodně sledují? Bizár. Takže se ti v určitý čas bude podsouvat program, při kterém ucítíš jak ti umírá pravá mozková hemisféra. A věci, které jsou opravdu zajímavé uvidíš až v pozdních večerních hodinách… Jestli vůbec.

Vím, že mnoho lidí se mnou bude nesouhlasit, ale televize mi v mém věku přijde naprosto zbytečná věc. Raději strávím volný čas posloucháním písniček nebo čtením časopisů… A nebo psaním článku o broucích. Nebo o televizi?

Jak se zbavit stresu

10. října 2018 v 19:14 |  Ze života
V dnešním světě není tak těžké mít stres. Může vzniknout kvůli zítřejšímu testu, náročné práci nebo třeba kvůli umístění v nějaké soutěži. Já jsem se se stresem potýkala velmi často a naučila jsem se s ním bojovat.

Proč se stresuji?

Určitě je ti známo, že s častým stresem můžou přijít i nemoci. Proto je lepší se zamyslet, jestli ti ten stres za to opravdu stojí.

Uspořádání času.

Není na škodu si rozvrhnout čas. Obzvlášť, když tě čeká nějaký test nebo musíš zařídit víc věcí během dne. Já jsem si dokonce pořídila speciální sešit, kde si každý večer rozvrhnu následující den. Cítím, že mám vše pod kontrolou a nemám potřebu se neustále dívat na hodinky a být nervózní.

Uklízej.

Udělat si pořádek ve věcech je úžasná věc, která mně osobně pomáhá. Srovnám si své věci, ale i mysl. A to mi přece chceme.

Relax.

Každý hledá klid a relax v něčem jiném. Někdo chodí na čerstvý vzduch, někdo si čte knížku a nebo jako já si dá horkou vanu nebo sprchu. Dopřej si oddych a uvidíš, že ti bude líp!

Komunikuj.

Nic není lepší než se někomu svěřit. Ať už rodině nebo kamarádům. Komunikací si v hlavě všechno srovnáš a opravdoví přátelé tě uklidní.

Postav se svému strachu.

Často odkládáme věci, ze kterých máme stres nebo se jich bojíme. Zkus se svému strachu postavit! Nakonec uvidíš, že to tak hrozné nebylo.

Doufám, že ti nějaká z mých rad pomohla. Nejde o to stres nikdy nemít, ale vědět jak s ním bojovat.

Děkuji za přečtení!
 


Nejsem tím, kým mám být.

6. října 2018 v 16:43 |  Téma týdne

Nejsem tím, kým mám být

Vítejte ve 21. století. V době, kdy jsou sociální sítě přeplněny tématem sebelásky, přírodní krásy a neodsuzování se. Celé tohle připomínání, že je skvělé být sám se sebou spokojený může být pro někoho zbytečné. Třeba pro lidi, kteří vlastně neví, kdo jsou a kteří hledají sami sebe.

Pamatuji si, že v 8. třídě na základní škole se nás ptali, kde chceme pracovat a co by nás bavilo. Jelikož jsem v té době měla celkem nízké sebevědomí, tak jsem samu sebe pořádně neznala a nedokázala jsem si představit svojí budoucnost. Takže jsem si denně zapisovala věci, které by mě eventuálně mohli bavit. Výsledek? Učitelka… Víš, kde jsem teď? Na filmové škole. Studuji režii, kameru a scénáristiku. To má od učitelky hodně daleko, že? Jak se to vlastně stalo? Proč zrovna film?

Začalo to výtvarným kroužkem. Abych se dostala na pedagogickou střední školu, musela jsem namalovat celkem těžké obrázky. Výtvarný kroužek mi v tomhle ohledu měl pomoct a nebudu ti lhát, hodně mě tam toho naučili. Mě ale kreslení nebavilo, v té době jsem psala články do školního časopisu a lákalo mě napsat krátký scénář na film. Do teď vlastně nevím, kde se ve mně vzalo takové odhodlání, ale ten film se natočil. Díky spolupráci se spolužáky mi stouplo sebevědomí a já měla pocit, že konečně jsem našla něco, co mě naplňuje. Natočili jsme pár dalších projektů a později jsem fotila i něco na zakázku. Sebevědomí stoupalo spolu s mojí kreativitou a já se rozhodla podat přihlášku na střední filmovou školu. Přijímačky byly náročné, byla jsem hodně ve stresu, ale vyšlo to. Jsem tam, kde chci být a jsem tím, kým chci být.

Podle mého názoru nejde o to, kým bych se měl stát, ale kým chci uvnitř duše být. V mém případě mi nepomohlo zkoumat samu sebe. Prostě to přišlo samo.


Budeš se snažit hledat své já nebo prostě počkáš, co si na tebe osud připraví?